Strukturní charakteristiky proteinových léčiv

Chemická struktura molekul bílkovin určuje jejich aktivitu a strukturální faktory ovlivňující aktivitu jsou především aminokyseliny a jejich uspořádání, koncové skupiny, peptidové řetězce a pozice disulfidových vazeb. Kromě toho ovlivňuje biologickou aktivitu také prostorová struktura léčiva, tedy dvourozměrná a trojrozměrná struktura. Navíc molekulová hmotnost peptidů a proteinů je často tisíce až stovky tisíc a velikost částic je mezi 1~100 nm, které nemohou proniknout polopropustnou membránou.
Proteinové léky jsou in vivo a in vivo nestabilní
Proteinová léčiva mohou být inaktivována řadou komplexních chemických degradací a fyzikálních změn v prostředí in vivo a in vivo a in vivo, jako je koagulace, srážení, racemická, hydrolýza, deacylamino atd.
Metody pro zlepšení stability zahrnují (1) mírné výrobní podmínky, jako je teplota, síla mechanického míchání a výběr organického rozpouštědla, kontrola aseptických podmínek, adsorpční účinek nádob, kontrola vlhkosti, chlazení při nízké teplotě atd. (2) Navrhněte správný předpis, např. jako PH, pár pufrů, elektrolyt; Přidejte vhodné stabilizátory, lyofilizovaná ochranná činidla, inhibitory polymerace, jako jsou neiontové povrchově aktivní látky, cukr, mannitol, sorbitol, PEG, lidský sérový albumin atd., a připravte klatráty.
Absorpční charakteristiky proteinových léčiv
Proteinové léky mají krátký poločas rozpadu, vysokou clearance, velkou molekulovou hmotnost, špatnou permeabilitu, snadno zničitelné enzymy a bakterie v těle a tělesných tekutinách, nízkou biologickou dostupnost pro neinjekční podání, obecně jen několik procent, jako je biologická dostupnost perorální leuprorelin acetát u psů je méně než 3 procenta. Způsoby pro zlepšení absorpce proteinových léčiv obecně zahrnují chemickou modifikaci nebo přípravu na prekurzorová léčiva, použití enzymových inhibitorů, promotorů absorpce a výběr vhodné ochrany dávkové formy.